Alternativní medicína, zdravý životní styl, ezoterika

MELOUN NENÍ JÍDLO ?

Ležím si takhle na pláži, na Makarské riviéře. Jak známo, ráj Čechů - paštikářů, jak jsme byli cejchováni Chorvaty, na začátku "objevení" jejich oblázkových pláží. Jsem tu sám, po mé cestě do Bosny, kde jsem byl navštívit a prozkoumat pyramidy.

 

O pyramidách zde. A tak odpočívám, srovnávám si v hlavě silné zážitky z Bosny a nechtěně vyslyším rozhovor české rodinky s dvěma dětmi, cca 6 let a 11 let starými, ležící hned vedle mě.

Zaujala mě totiž už první věta mámy: Dáte si nejdřív jídlo, nebo meloun? 

Meloun je co, říkám si...?  Tak poslouchám, abych se dověděl, co je to "jídlo".

Holčička, jakoby znala moji zvědavost, ale spíš to byl hlad, který se zeptal: Co máme k jídlu, mami?

Máma: Salám a bagetu...

Uff, no to je teda jídlo.

Dověděl jsem se, že jídlo je bílá mouka s přidáním asi 15 dalších ingrediencí a namleté zbytky šlach, paznehtů, tuku a možná i trochu masa, vše úhledně nacpaný do nohavice salámu... meloun, ten ne, to jídlo není, to dá rozum, vždyť je to jen voda!

Protože jsem chvíli před tím, poobědval banán s broskví a úžasně si pochutnal na sladkým bosenským ovoci, které jsem koupil ještě v městečku Visoko, za pár korun, nedalo mi to a otevřel jsem oči. 

Vedle mě, pod slunečníkem, sebou přivezeným, sedí, nechci říkat typická, snad to tak není... česká rodinka, o které mluvím.

Neuražte se nikdo teď, ale je to pravdivé story, tak píšu, co jsem viděl. Máma obézní hodně, táta obézní, 11-ti letá dcera obézní a 6-tiletá Markétka taky obézní.


ilustrační foto


To bude asi z toho "jídla", říkám si. Když jsem totž jedl taky "jídlo" byl jsem i já obézní. Ne zas tak moc, ale měl jsem 98kg, ke své výšce 183 cm.

Samozřejmě, že to slovo obézní neradi slyšíme a přijde nám dokonce urážlivé, vůči naší osobě! Chraň bůh mě takhle oslovit! Já jsem maximálně kus chlapa (ženy)! Vypracovanej! Nééé tlustej! Navíc trochu bříško?! To je standart! Přece nebudu jak to nedoživený vyžle od vedle! Žere snad jenom trávu,ne? Copak jsem králík? Vždyť je to proti přírodě, podívej se jak vypadá! 

No fakt hrůza! jen se na to podívej! 


To by mě asi všechno čekalo, kdybych se jen opatrně zmínil... Samozřejmě jsem to neudělal. Je každýho věc, jak se stará o svý tělo.

A protože všichni potvrdili, že chtějí nejdřív jídlo, spíše tedy to rozhodla ta nejmladší - Markétka, tak jak to bývá. Máma vytáhla salám a nakrájenou bagetu...začali jíst a máma si pochvalovala, jak málo stačí u moře...

To jsem si před chvílí říkal i já s tim banánem a broskví.. to bych se ale opakoval. Jen mě zarážel ten kontrast dvou různých pohledů na "jídlo".

 Koukám na ně, jak jim to chutná..nenápadně, se ví  Abych nebyl za loudila... a ještě tak u salámu! Jedli nezúčastněně, prostě potřebovali "jídlo" do žaludku....

Dá si ještě někdo salám? Ptá se máma..

Docela se bavím, ležím si dál, koukám na ně a říkám si, že se to děje proto, abych o tom napsal...

Ne, dostává odpověď, dala bych si ten meloun... říká Markétka. 

Myslím, že na něj myslela, celou dobu, co jedla to "jídlo" Máma tedy schovala sáček s předem nakrájeným salámem a vytáhla pěknou misku s nakrájeným melounem  Srdce mi zaplesalo tou krásnou červenou barvou pečlivě nakrájenýho melounu ve světle zelené misce. Docela velkej rozdíl už na pohled, proti mastnýmu sáčku "zpocenýho" salámu uvnitř..

Celá rodina se s chutí vrhla na meloun..úplně jinej pohled na ty lidi. To "jídlo" jakoby jedli z povinnosti. Kdežto ten meloun si užívali! Ach jo, říkal jsem si sám pro sebe, proč neposloucháme svoje srdce a instinkty. 

Do toho jde prodavač a křičí: KUKURUUUZ... kdo byl v Chorvatsku, ví, že to je plážový prodejce kukuřice. Tahle slova u mě vyvolala vzpomínku, když jsem jezdil sám, se svými třemi, tehdy malými dětmi do Chorvatska. Uvědomil jsem si, jak je to dávno, jak moc rychle ten život utíká.

Dnes uz jsou děti dospělé. Taky jsem si uvědomil, ze i já jim cpal "jídlo".  Naštěstí nejsou ani jeden obézní.  Všichni sportují, takže to ze sebe dostali a dostávají, ovšem špatné stravovací návyky z dětství zůstávají, zvlášť u té nejmladší.

Ale i ona po vzoru svých starších sourozenců směřuje správným směrem..pomalu, ale jistě. Celý dětství jsem jim po vzoru mé mámy a mé babičky tlačil do hlavy, jak to maso musí jíst, jinak nebudou mít sílu a budou nemocní... :-( A teď jim říkám pravej opak.  Kdo se v tom má vyznat, že? 

No tak dost nostalgie, určitě jste zvědaví, co dělá naše rodinka na pláži dál  

Co čert nechtěl, přiletěla vosa.. Markétka začala hysterčit. Vzpomněl jsem si na bráchu.

Proč hysterčí dítě kvůli vose? 

Dítě neví, že vosa "je životu nebezpečná", pro dítě je vosa prostě něco co lítá. Hele je to zajímavý.. leze mě to po prstu a lechtá to.. a to pruhování na tělíčku, ty barvy..mami, co to je? 

Aaaaa vosááá !!!   Nehejbej sééé !!!     Ať ti nedá žihadloo !!!   To bys opuchlááá !!!    Museli bysme do nemocnice !!!

Utíkéééj !!!   Hlavně ať tě neštípné do jazykuuu !!!   To bys pak nemohla dýchat... udusila by ses !!!  

Počkej já ji zabiju !!!    Pozor!!   Lítá ti kolem hlavy !!!   Nemávej těma rukama, píchne těěě !!!

 

GRRRRRRRR

Tak, to je příklad toho, jak změníte dítěti pohled na matku přírodu.

Tak ráno, když si dávám jablko, nebo banán, přiletí vždy vosa. Nevím, jestli je to pokaždé ta stejná vosa, ale vetšinou je jedna. Otravuje tak dlouho, dokud kousek neuloupnu, toho co právě jím a nedám jí to na zábradlí. Pak ji poprosím a navedu na ten drobek, že je to pro ni a mě ať nechá ten zbytek. Ta domluva, vždy funguje. Dokonce i když přiletí daší, jde za tou první na ten drobek. Je potřeba ale vyslat tu myšlenku: 

Hele holky..vy máte tady.. a mě si nevšímejte! Jasně, že se stane, že může přiletět i nějaká natvrdlá, nebo hluchá vosa a nedá vám pokoj!  Poslední dobou se mi to ale nestává..  
 

Já vím, jsem nemožnej a odbíhám od tématu. Každopádně teď víme, proč Markétka začala tak jančit nad vosou.. 

Scéna jako z filmu:

Nehejbej se!!  Pozor máš ji u ucha!!   Ať tě nebodnééé!!  křičí táta..běžte do vodyyy!!   Tam vás nebodnééé!

Sluníčko pod mrakem, foukal docela větřík, vypadalo to už na déšť za chvíli.

Nééé, já nechci do vody... křičí Markétka. 

Dělej a nekecej! křičí táta..  Mámo,  běžte do tý vody sakra!! 

Vosa není hloupá, když někdo mává rukama, má k tomu jistě dobrej důvod! Nejspíš pořád schovává ten slaďounkej meloun někde! A tak poletuje a hledá skulinu..alespoň šťávičku na prstíčku bych si dala!  

Namoč jí ruce! Ty ruce sakra! Rychle ji je umej! Tak jste blbí, nebo co?! Vlezte do tý vody přece!

Křičí táta z bezpečí deky pod slunečníkem a zavřenou krabičkou se zbytkem melounu.

A je to.. máma, Markétka, obě ve vodě až po hlavu. 

Vosa zklamaně odlítá "vraždit" jinam. 

Markétka začíná vzlykat: Blbá vosa, blbej meloun.. mě je zima! 

Za hlasitého pláče jde za tátou, který ji vyhnal do té studené vody a nadává na vosu a meloun. 

Máma naštvaná, že se obětovala a skončila taky ve vodě, povídá tátovi rezolutně: Běž vyhodit zbytek toho melounu do koše!

Táta na to: Nemůžu, víš že mě vadí chodit bosej po těch kamenech..?!  

Co to říkám si, chodím bosky moc rád, masíruje to báječně nohy. 

Co když na něco šlápnu?

Ach jo, máma se zvedne a jde to udělat sama, bosky i po těch "hrozných" šutrech. 

Tak to je můj příběh z Chorvatska   

Co mě to dalo? 

  1. Zjistil jsem, že meloun není jídlo

  2. Zjistil jsem, že jídlo je salám a bageta

  3. Zjistil jsem, že meloun je velmi nebezpečný "ne jídlo" a je lepší ho vyhodit do koše

  4. Taky jsem zjistil, jak nebezpečná může být vosa!

  5. Zjistil jsem, že kvůli vose se dá vlízt i do studené vody

  6. Vím teď, že je nepříjemné chodit po kamíncích bosej, nebo to můžu alespoň tvrdit, abych nemusel zvednout zadek 

  7. Vždycky v rodině všechno odnese máma 

Přišlo mi to úsměvný, ale jen z jednoho pohledu. Jinak to je vlastně dost smutnej příběh. 

Je tu ale i takové skryté poučení  

Nikdo není tak malej, aby nedokázal velké věci. Jeden malý hmyz dokázal dostat 2 lidi do studené vody a to velmi rychle...

Poznámka autora:
Tento příběh není smyšlený. Jedná se o skutečné postavy a děj. Pokud se někdo poznal, omlouvám se, že jsem příliš otevřený. Pokud se poznalo více lidí, nenesu za to žádnou odpovědnost, já viděl pouze jednu rodinu

 
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 4.90 (5 hlasů)
loading...